Konec koncesionářských poplatků? Správný krok směrem k férovějšímu financování veřejnoprávních médií

Osobně považuji zrušení koncesionářských poplatků za krok správným směrem.

Ne proto, že bych byl proti existenci veřejnoprávních médií. Česká televize i Český rozhlas mají své místo a plní důležitou roli. Otázkou však je, zda je spravedlivé, aby jejich financování bylo nadále založeno na povinných platbách občanů bez ohledu na to, zda jejich služby využívají.

Svět se změnil, systém zůstal stejný

Koncesionářské poplatky vznikaly v době, kdy byla televize a rozhlas hlavním zdrojem informací a zábavy. Dnes však žijeme v úplně jiné době.

Lidé získávají informace z internetu, sociálních sítí, zpravodajských webů, podcastů nebo streamovacích služeb. Mediální prostředí je mnohem rozmanitější než před dvaceti nebo třiceti lety.

Přesto zůstává systém financování veřejnoprávních médií založen na principu, který vznikl v úplně jiných podmínkách.

Je proto legitimní diskutovat o tom, zda tento model stále odpovídá realitě 21. století.

Povinná platba bez možnosti volby

Jedním z nejčastějších argumentů kritiků koncesionářských poplatků je jednoduchá otázka:

Proč by měl občan povinně platit za službu, kterou nevyužívá?

Mnoho lidí dnes nesleduje Českou televizi, neposlouchá Český rozhlas a většinu informací získává z jiných zdrojů. Přesto jsou povinni na provoz těchto institucí přispívat.

V jiných oblastech společnosti je běžné, že si lidé sami vybírají, za jaké služby zaplatí. U veřejnoprávních médií tento princip dlouhodobě neplatí.

Financování musí být transparentní

Pokud stát považuje veřejnoprávní média za důležitou součást demokratického systému, měl by být způsob jejich financování maximálně transparentní.

Místo systému povinných poplatků by bylo férovější vést otevřenou debatu o tom, kolik mají veřejnoprávní média stát daňové poplatníky a jaké služby za tyto prostředky poskytují.

Občané mají právo vědět, jak jsou jejich peníze využívány a zda odpovídají výsledky vynaloženým prostředkům.

Veřejnoprávní média musí mít důvěru veřejnosti

Skutečná síla veřejnoprávních médií nespočívá v povinných poplatcích, ale v důvěře veřejnosti.

Pokud lidé považují obsah za kvalitní, objektivní a přínosný, budou jeho existenci podporovat bez ohledu na konkrétní model financování.

Pokud naopak část veřejnosti získává pocit, že média nereprezentují dostatečně široké spektrum názorů, důvěra postupně klesá.

Právě důvěra by měla být hlavním měřítkem úspěchu veřejnoprávních médií.

Demokracie potřebuje debatu, ne tabu

Diskuse o financování České televize a Českého rozhlasu by neměla být považována za útok na demokracii.

Naopak.

V demokratické společnosti musí být možné otevřeně diskutovat o fungování institucí, jejich rozpočtech i jejich budoucnosti.

To platí pro ministerstva, úřady, státní podniky i veřejnoprávní média.

Žádná instituce by neměla být vyňata z veřejné kontroly a veřejné debaty.

Zrušení koncesionářských poplatků samo o sobě neznamená konec veřejnoprávních médií. Znamená především otevření debaty o tom, jakým způsobem mají být v budoucnu financována a jakou roli mají v moderní společnosti plnit.

Je zcela legitimní mít na tuto otázku různé názory. Stejně legitimní je ale i názor, že systém vytvořený před desítkami let už nemusí odpovídat dnešní realitě.

Veřejnoprávní média mají sloužit občanům. A pokud mají mít důvěru občanů, musí být připravena přijímat i kritické otázky týkající se svého fungování a financování.

Právě o tom je demokratická debata.

Autor: Ing. Jan Drong