Konec koncesionářských poplatků? Správný krok směrem k férovějšímu financování veřejnoprávních médií

Aktualizováno: červen 2026

Vláda schválila návrh na zrušení koncesionářských poplatků. Jde o rozhodnutí, které vyvolalo rozsáhlou veřejnou debatu a rozdělilo politickou scénu i veřejnost.

Zatímco zastánci současného systému upozorňují na význam stabilního financování veřejnoprávních médií, příznivci změny argumentují tím, že model vytvořený před desítkami let již neodpovídá dnešnímu mediálnímu prostředí.

Otázka proto nezní, zda mají veřejnoprávní média existovat, ale jakým způsobem mají být v budoucnu financována.

Jak vznikly koncesionářské poplatky?

Koncesionářské poplatky byly zavedeny v době, kdy rozhlas a televize představovaly hlavní zdroj informací, vzdělávání i zábavy.

Většina domácností tehdy využívala především vysílání veřejnoprávních médií a systém financování prostřednictvím poplatků byl považován za logický způsob zajištění jejich fungování.

Od té doby se však mediální prostředí zásadně změnilo.

Mediální revoluce 21. století

Dnešní občané získávají informace z mnoha různých zdrojů:

• internetových zpravodajských serverů,

• sociálních sítí,

• podcastů,

• streamovacích služeb,

• video platforem,

• mobilních aplikací.

Podle statistik Eurostatu a Evropské komise dlouhodobě roste podíl obyvatel využívajících internet jako hlavní zdroj informací.

Zatímco před dvaceti lety dominovalo televizní vysílání, dnes je informační prostředí výrazně rozmanitější.

Právě tato změna vede řadu evropských zemí k debatám o modernizaci financování veřejnoprávních médií.

Má být platba povinná pro všechny?

Jedním z hlavních argumentů zastánců změny systému je otázka dobrovolnosti.

Část veřejnosti upozorňuje, že mnoho lidí dnes nesleduje Českou televizi ani neposlouchá Český rozhlas pravidelně, případně využívá jiné zdroje informací.

Přesto jsou povinni přispívat na jejich financování.

Zastánci zachování poplatků naopak argumentují tím, že veřejnoprávní média poskytují službu celé společnosti, podobně jako například veřejné knihovny nebo některé další veřejné instituce.

Debata proto není pouze ekonomická, ale také filozofická.

Jak funguje financování v Evropě?

Evropské státy využívají několik různých modelů.

Některé země zachovaly klasické koncesionářské poplatky.

Jiné přešly na financování prostřednictvím státního rozpočtu nebo kombinací více zdrojů.

Například:

• Španělsko zrušilo koncesionářské poplatky v roce 2010.

• Nizozemsko ukončilo systém televizních poplatků již v roce 2000.

• Estonsko financuje veřejnoprávní média převážně z veřejných rozpočtů.

• Lucembursko využívá odlišný model financování.

Tyto příklady ukazují, že v rámci Evropské unie neexistuje jednotný systém.

Financování a nezávislost médií

Jedním z nejčastějších argumentů odpůrců změny je obava ze ztráty nezávislosti.

Podle nich poskytují koncesionářské poplatky určitou míru finanční stability a ochrany před politickými zásahy.

Zastánci reformy však upozorňují, že samotný způsob financování automaticky nezaručuje nezávislost.

Tu podle nich zajišťují především:

• zákonné garance,

• transparentní hospodaření,

• veřejná kontrola,

• nezávislé kontrolní orgány,

• profesionální novinářské standardy.

Příklady některých evropských zemí naznačují, že různé modely financování mohou fungovat vedle sebe.

Veřejnoprávní média a důvěra veřejnosti

Dlouhodobé fungování veřejnoprávních médií závisí především na důvěře občanů.

Pokud veřejnost považuje jejich obsah za kvalitní, objektivní a přínosný, jejich role ve společnosti zůstává silná bez ohledu na konkrétní model financování.

Naopak pokles důvěry může představovat problém bez ohledu na to, zda jsou média financována z poplatků nebo z jiných zdrojů.

Právě důvěra je jedním z nejcennějších aktiv každého veřejnoprávního média.

Jaké argumenty uvádějí zastánci zrušení poplatků?

Mezi nejčastější argumenty patří:

• zastaralost současného modelu,

• změna mediálních návyků obyvatel,

• větší transparentnost financování,

• odstranění povinné platby,

• snížení administrativních nákladů spojených s výběrem poplatků.

Podle zastánců reformy by financování mělo odpovídat realitě digitálního věku.

Jaké argumenty uvádějí odpůrci zrušení?

Odpůrci změny upozorňují zejména na:

• riziko politických tlaků,

• závislost na státním rozpočtu,

• možné omezení dlouhodobého plánování,

• nejistotu budoucího financování.

Podle nich představují koncesionářské poplatky stabilnější systém.

Diskuse o budoucnosti financování veřejnoprávních médií není útokem na demokracii ani na samotnou existenci České televize a Českého rozhlasu.

Jde o legitimní debatu o tom, jak má vypadat financování médií veřejné služby v době internetu, sociálních sítí a digitálních platforem.

Stejně jako se mění technologie, mění se i způsob, jakým lidé získávají informace. Je proto přirozené, že se objevují otázky, zda model vytvořený v minulém století odpovídá potřebám současné společnosti.

Ať už bude budoucí řešení jakékoliv, klíčové bude zachovat transparentnost, odpovědnost vůči veřejnosti a dostatečné záruky nezávislosti médií.

Zdroje

• Evropská komise

• Eurostat

• Evropský parlament

• Evropská vysílací unie (EBU)

• Reuters Institute Digital News Report

• OECD